Komentáře k článku zpět na článek

domácíbuchtička 15. 5. 2008 | 09:09

Je to opravdu začarovaný kruh. Ztráta dobré práce navíc opakovaně pro organizační změny a nadbytečnost vás poznamená, jste li ve středním věku natrvalo. Aź do předdůchodového věku. Ztratíte s tím i existeční zázemí, když je manžel ID s nízkou rentou a rodinu neuživí, ani nezletilé děti na studiích. Děti vidí jen utrápené rodiče a naopak. Bydlíte li v OV a jste v předdůchodovém věku, kdy si předčasný odchod do starobního důchodu nemůžete dovolit, je přežití na pomezí zázraku.

Alešek 24. 4. 2008 | 12:26

Tak to teda nevim no....
Kdybych ztratil přítelkyni tak je to 1000x horší než ztratit práci.Práce je základ ta být musí ale přítelkyni miluji a když jí ztratím tak to neni jako přejít z jedný práce do druhý....
Hold amíci myslí trochu jinak a nemám je rád

KO Ko ko Šanel 17. 10. 2007 | 10:04
Veronika 19. 12. 2006 | 17:29

Souhlasím s Járou. Manžel sestry sice umřel naprosto náhle, ale alespoň ještě neměli děti. Když o tom přemýšlím, tak ztráta zaměstnání neovlivní tolik rodiče jako ztráta dítěte ( i když je mu 28 let). Sestra je mladá, začne nový život, ale jeho rodiče? Výše uvedený průzkum je naprosto slabomyslný a zajímalo by mě jakými sociologickými metodami se dělal a na jak velkém vzorku lidí, je to totiž úplná pitomost.

Jára 19. 12. 2006 | 12:33

Nezlobte se, ale NEMOHU SOUHLASIT!
Byl jsem po "revoluci" rok a půl bez práce, v době kdy mi bylo něco přes 30 let a měl jsem malé dítě a manželku, která tehdy dodělávala vysokou školu.
Manželka vloni (po téměř pětiletém boji) podlehla rakovině. Takže mohu srovnávat. Nezaměstnaný to má psychicky sice těžké, ale ztráta milovaného partnera je mnohem náročnější a to nejen na psychický stav toho, kdo tu ještě "musí být pro děti".

Ivet 19. 12. 2006 | 11:08

Před dvěma měsíci jsem dala výpověď a od té doby se mi nedaří najít novou práci. Je pravda, že jsou chvíle, kdy optimismus hledám jen stěží. Ale jen představa, že bych ztratila partnera, se kterým žiji a velmi jej miluji, mě naplňuje tak velkou bezmocí, že se to nedá se ztrátou práce vůbec srovnávat. P.S.: Můj názor a "vzkaz" pro autora studie Y. Georgellise - nejen ztráta zaměstnání, ale i ztráta partnera způsobují šrámy na duši !

Veronika 19. 12. 2006 | 10:46

Nesouhlasim s clankem. Sestra (22 let) pred mesicem ztratila nahle manzela (28 let). Neumite si tu bolest ani predstavit. Rozvod je o necem jinem, toho cloveka uz nemate tak radi, mozna ho i nenavidite, mate treba nekoho jineho. Ale ztrata partnera, ktereho hluboce milujete, planujete s nim dite a ktery miluje Vas je nepredstavitelna bolest. Nikdo Vam nemuze pomoci, cas vsechno snad vyleci.

Ivulenka 19. 12. 2006 | 09:11

Souhlasím - zažila jsem jaké to je přijít o práci. Nejprve si člověk udělá pořádek doma, pak si najde koníčky a pak zjistí, že není šťastný... Zachránilo mě to, že jsem práci našla do 1/2 roku... manžel ji zatím nenašel a začíná šťourat do všeho, co ho dříve nechávalo chladným...

iraa 19. 12. 2006 | 07:52

Docela bych se s tím ztotožnila. Stalo se mi obojí ve stejnou dobu a moje nevětší starost byla najít práci abych zajistila děti a nemusela se o ně s bývalým manželem soudit proto,že nejsem schopná se o ně postarat. Partnera jsem si našla až po letech. Práce se mi naštěstí podařila najít brzy a vše je vpořádku a beru to jako zkušenost do života.

Přečtěte si také

Horoskopy

Díky přátelům se dokážete zbavit špatné nálady a předsudků. Poslední dobou vidíte ve všem negativní…