Tyhlety pseudostarosti má Zuzana určitě z netu,nebo od nějakých divných kamarádek. V podstatě - co je manželovi do toho,kam ona chodí na prohlídky a pod.Je snad dítě? Tyto záležitosti byly vždy jen ženách,nepamatuji se,že bych viděla v čekárně na gynekologii nějaké muže! To,že je jí špatně,je běžné,s tím měla počítat,když tak horlivě chtěla dítě.Také se zde ukazuje příklad toho, že čím víc se nějaká snaží počít,tím méně se to daří.Až když se na to vykašlala,tak bum - a je to. Přípravy na dětský pokoj bych teoreticky navrhla,domluvila s manželem a dnes se dá vše stihnout během týdne,ne jako za našeho mlada,kdy nic ke koupi nebylo a člověk musel vše pracně shánět. Kočárek se kupoval,až když bylo dítko na světě,to byla nějaká pověra ,že koupit předčasně kočár a dát si ho do bytu, přivolá třeba úmrtí dítěte a pod. Muže obvykle mimina moc neberou,to nechají na matkách, a začnou se zajímat víc,až je dítko větší,chodí,mluví a tak.
Ono je to těžké vyprávět něco těhotné ženě, protože tam holt je to vnímání často poněkud posunuté. Ale v článku jsou dvě typické věci, které se objevují často i u příběhů s těhotenstvím nesouvisejících. První - "manžel musel vidět", že ona má nějaké problémy. Ne, nemusel. Lidi nemají na čele napsáno, že mají problémy. Musejí to na plná ústa říct, a jestli chtějí nějakou pomoc, tak konkrétně říct "potřebuju, abys mi pomohl s a), b) nebo c), a udělal to takhle a takhle, to mi moc pomůže a bez tebe to budu zvládat o hodně hůř, děkuju ti". Přesné instrukce, co sakra chci, a poděkovat za splnění téhož. Druhá věc - Zuzana si stěžuje, že všichni kolem se zajímají o její těhotenství, jen manžel ne. No, všichni kolem se zajímají vesměs ze společenské zdvořilosti, stejně jako se ptají "jak se máte?" a je jim to ve skutečnosti úplně fuk a vůbec nečekají, že jim člověk začne vyprávět, jak se opravdu má. To je dobré vědět. ]:-D Vyčítat manželovi, že nechtěl vědět, co to bude - no a mohl by to nějak změnit? Co se stane, když se dozví, že to bude dcera? On ví, že jsou jen dvě možnosti, a že ovlivnit to nemůže. Nezajímají ho výsledky z kontrol - opět, proč by měly? Je doktor? Může s tím něco udělat, něco na tom změnit? Dítě roste, fajn, to asi tuší i bez kontrol. Detaily mu asi stejně nic neřeknou, ostatně Zuzaně taky ne. Fotku z ultrazvuku si může nechat udělat i bez manžela, pokud po tom touží. Zuzana si stěžuje, že ještě nemají vybrané jméno, ale ani neřekla manželovi, že to má být dcera. No tak já nevím. Tak proč třeba nenapíše na papírek "Lucinka, Verunka, Barunka" a nedá ten lísteček manželovi se slovy "vyber si"? Prostě ho postavit před konkrétní rozhodnutí, než čekat na... já nevím na co vlastně. :hm
Manžel Zuzany je asi čtyřicátník, který není naladěn na stejnou strunu. Jeho vrstevníkům děti zřejmě odrůstají a on se možná ve skrytu duše hrozí těch změn, které do jeho života vpadnou. Má to o to těžší, že on to dítě nenosí, tudíž je tak trochu mimo hru. Patrně si je vědom i toho, že se na to malinké něco, ke kterému neumí zaujmout stanovisko, bude bát dlouho i sáhnout. Nedovede se vcítit do ženy, kterou čeká porod, neví, jak ji podpořit. Nebude patřit do kategorie otců, kteří chodí se ženou cvičit, na ultrazvuky či kupovat oblečky. Bude založením tak trochu z té doby, kdy tohle chlapi moc se ženou neřešili, poněvadž nemohli na návštěvy natož k porodu. Tak ji po chlápsku odvezli do nemocnice a čekali na telefonu, až se to narodí. Tehdy se říkalo to, protože se nevědělo, co to bude. Zuzana by měla tyhle věci probírat s kamarádkami a se ženskými vůbec, pokud má tu potřebu, protože takhle manželovi znechutí sebe i dítě. Bohužel, koho si vzala, toho má doma. Manžel cítí, že bude uvázán u povinností a přijde o část volnosti. Patrně se nerad podřizuje a tady bude muset.No jestli by mi lezli na nervy na jeho místě, kdyby mi žena povídala doma pořád jedno a totéž téma, oblíbené u ní, obávané a neprobádané u něj....to asi teda jo....na druhou stranu...jako táta se třeba časem chytne a osvědčí. Na vztah tahle situace asi dopad mít bude, ale v rámci klidu v domově kvůli dítěti by mělo vládnout aspoň přiměřené příměří, pokud to ti dva zvládnou.
No, ono to může být pro chlapa dost frustrující, když má několik let místo sexu jen "plodit" ve stanovené poloze ve stanovené dny a neposlouchá nic jiného, než o plodných dnech, bazální teplotě, zdravém jídle atd. Pak žena konečně otěhotní a on se těší, že bude mít pokoj, ale ne, musí zase poslouchat o nevolnostech, pocitech, plánování pokojíčku, nakupování dětských hadříků a kočárku, postýlky atd. Nasledně přijdou neustálé stížnosti na to, kde paní píchne a tlačí, o špatném vylučování, pálení žáhy a oteklých nohou. To je celkem na oprať. A možná odmítá sex i proto, že jí chce ušetřit další zdravotní potíže. A ve 12 týdnu plánovat pokojíček je fakt hodně přes čáru, doufám, že už má podepsané přihlášky dcery do kroužků a možná by měla začít procházet tak v 16 týdnu i vysoké školy :-D Opět článek o někom, koho nechápu a kdo podle mě akorát otravuje druhým život. Ale fakt je, že psát o někom normálním, asi by to nikdo nečetl :-D
Řešit ve dvanáctém týdnu pokojíček? Se manželovi nedivím, paní asi od zjištění těhotenství už nic jiného nevnímá. Ještě že ten podivný příběh končí už skoro porodem (kam toho chudáka chce táhnout), jinak bych se bála, že kdyby se něco v průběhu pokazilo, paní se zblázní. Za mě by tedy mohla zajít k psychologovi spíš ona. Nějak žili, něčím žili, něco spolu dělali... a najednou je pro ní jen a jen těhotenství a manžel se asi nedostatečně raduje každou vteřinu. Jen aby po vymodleném těhotenství nakonec nezůstala sama.
Dodatek - ještě taky existuje možnost, že Zuzanin manžel je o 20 let starší a už má šest dětí z předchozích manželství, a patnáct vnoučat. ]:-D Logicky by ho potom nechávalo další dítě poměrně v klidu. ]:-D 8-)
A jestlipak taky Zuzanu napadlo, že i muž může mít problémy? Nepíše se, kolik je manželovi let. Třeba je už starší, vnitřně se smířil s tím, že dítě nebude, nečekal to, a teď neví, co s tím. Může mít strach, že neuživí rodinu, třeba má nějaké potíže v práci, bojí se, že o ni přijde, že přijde další lockdown, že to prostě ekonomicky neutáhne. Může mít obavy, jestli dokáže být dobrým otcem, jestli se bude umět o dítě postarat, může se obávat, že to bude veliká a zásadní životní změna, která jim oběma překope životy natolik, že se budou muset vzdát svých koníčků nebo jiných aktivit, aspoň dočasně. Může cítit nejistotu, jestli dokáže svou rodinu zabezpečit a ochránit. Může se bát o zdraví manželky i dítěte. A taky to může být jen obyčejná prokrastinace, prostě problém řeším, až nastane. Pochopitelně o svých případných starostech a obavách muž nebude mluvit, bude se tomu vyhýbat, protože je přece chlap, od kterého se neočekává, že může nějaké problémy mít. Ten se má povinně radovat a opečovávat manželku, a jestli to dostatečně nezvládá, tak je patrně necitlivý tupec, jak je krásně vidět z vyznění tohoto článku. Zuzana by si mohla uvědomit, že i manžel je jen člověk, přestat si vymýšlet, i když s ní zřejmě cloumají hormony, a jestli se jí nedaří s manželem normálně promluvit, mohla by si připustit, že je chyba možná i na její straně. A třeba mu to napsat a nebýt u toho, až si to pán bude číst. A sdělit mu to tak, aby ho rovnou neobviňovala, aby on měl vůbec šanci pochopit, o co jí jde. Přiznám se, že já sama moc nevím, o co jí jde. Mě by to nikdy nenapadlo chtít, aby se mnou manžel chodit na gyndu na kontroly. Dětský pokoj se může zařídit kdykoli, nemluvně beztak žádný pokoj nepotřebuje (teď je trend mít dítě v posteli u matky), očumovat v obchodech dětské čičurky muže asi moc nebaví (mě to taky nebavilo) a jméno jeden z mých synů dostal až po třech týdnech od narození, protože jsme nebyli na žádném domluveni. Takže v porodnici jsem řekla, že nevím, ať tam napíšou třeba tři křížky, oni řekli, že si to teda budu muset později vyřešit na matrice, pravila jsem, že není problém, že si to tam dojdu pořešit, a za tři týdny, až jsme se s chotěm dohodli, jak se naše čerstvé dítě bude jmenovat, tak jsme došli na úřad, nahlásili a vyfasovali obratem rodný list. A svět se taky nezbořil, že to dítě nemělo tři týdny křestní jméno. Mělo rodné číslo a příjmení, no. Takže bych radila Zuzaně hlavně zbytečně nepanikařit.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.