S puberťáky bývají problémy, ovšem to, co potkalo Zuzanu, byla dost silná káva a dlouho trvalo, než syn získal zpět její důvěru.
Vychovávala jsem syna sama, partner nebyl rodinný typ a odešel za svými plány v době, kdy byl Kája ještě batole. Naštěstí mám rodiče, kteří v případě potřeby synka pohlídali, později u nich trávil i některé víkendy, společně jsme jezdili i na dovolenou.
Se synem nebyly na základní škole problémy, asi jako každý normální kluk se občas popral, občas přinesl poznámku v žákovské knížce, ale jinak byl slušný a ochotný k dospělým. Nebyl přehnaně náročný a já ani mí rodiče jsme ho nepodporovali v tom, že by musel mít splněné každé přání.
Martina Šebestová
24. srpna 2023
Vycházeli jsme spolu dobře, i když nastoupil na střední školu. Často jsem si říkala, jaké mám štěstí, že s ním puberta tolik nemává, vypadalo to, že nemá žádné tajnosti, a pokud chtěl, prodebatovali jsme i problémy týkající se školy. Věřila jsem mu a byla jsem ráda, že má už od školky u nás ve vsi jednoho nerozlučného kamaráda. Často k nám za Kájou chodíval a s dědou se vrtali v jeho staré škodovce, pak se pustili do staré vyřazené motorky a já si říkala, že se aspoň s dědou něco naučí a nemají čas na lumpárny.
O prázdninách chodili na brigádu, to už jim bylo skoro sedmnáct, tak si mohli přivydělat nějakou korunu. Měli plán, jak by si časem společně pořídili v bazaru starší levné auto, až by si udělali řidičák. Tak se mi to tehdy zdálo normální a vůbec mě nenapadlo, co na mě číhá za „překvapení“. Ani stín podezření jsem neměla, když jednou přišli s taškou světel a stěračů – uložili to do garáže s tím, že to mají od kamaráda na ty své garážové montáže.
Martina Šebestová
4. července 2023
Potom se jedno odpoledne u naší branky objevili dva policisté a ptali se po synovi. Lekla jsem se, že se něco stalo, ale pánové mě uklidnili, že s ním jen potřebují mluvit. Syn byl ve škole, a tak se ptali mě, jestli si u nás s kamarádem nenechali nějaké autosoučástky v igelitce. Někdo totiž hochy v noci viděl na parkovišti, jak tam něco montují, a pak je viděl odcházet s taškou.
Ve mně by se krve nedořezal – že by se syn v noci vykrádal tajně z domu, o tom jsem neměla tušení, ani by mě to nenapadlo. A proč na ně ten noční svědek nezavolal hlídku hned, tomu jsem taky nerozuměla. Tašku se světly a stěrači si pánové od policie odnesli s tím, že se ještě ozvou.
Kateřina Pokorná
11. června 2023
Uhodila jsem na syna hned, jak přijel navečer ze školy, a ani nezapíral. S nerozlučným kamarádem odmontovali v noci na parkovišti nějaká světla a mlhovky ze zaparkované avie, chtěli to snad prodat nebo za něco vyměnit. Co se mi všechno v té chvíli honilo hlavou, nejde popsat: lítost nad tím, že Kája zklamal moji důvěru, výčitky, že jsem nezvládla výchovu, a hrůzu z toho, co bude dál následovat.
Taky že následovalo – nejdříve návštěvy sociální pracovnice, pak dvakrát výslech na policii, pak setkání s okradeným majitelem avie. Tomu byly odmontované součástky vráceny a kluci – zlodějíčci si mysleli, že tím to bude vyřízené. Nebylo, bála jsem se i vyloučení ze studií, ale naštěstí se k tomu škola postavila rozumně a hoši si vysloužili pouze sníženou známku z chování.
Kateřina Pokorná
18. května 2023
Trestní oznámení bylo podáno, oba hoši se ocitli před soudem a já tam svého nezletilce doprovázela. Bylo mi opravdu všelijak a na synovi bylo vidět, že má strach, jak dopadne. Pak mi došlo, že ten strach bude to nejlepší pro jeho nápravu, i když nakonec dostali kluci krátkou podmínku (okradenému se omluvili) a museli uhradit způsobenou škodu.
Celé to nakonec nedopadlo nejhůř, pro syna to bylo pořádné ponaučení, protože si touhle noční krádeží zavřel cestu k vysněnému povolání: chtěl po maturitě absolvovat výcvik a nastoupit u hasičů jako řidič – bohužel škraloup z krádeže mu plány zhatil. Naštěstí to byl jediný přešlap, kterého lituje i dnes, po letech.