Podle mě se to naučit nedá. Prostě jsme každej jinej, někdo je takový kontaktní typ a někdo ne. Lámat to přes koleno, ke všemu ve 46 letech, nemá smysl. To by si Zuzana nastavila upozornění dvakrát za hodinu na hodinkách či mobilu - píp! budíček, pohlaď přítele? A on by to nepoznal a vůbec by mu to nevadilo, že to ona dělá jaksi "z musu", a ne proto, že by to byla spontánní věc? To on v jeho věku ještě neví, že nejsou všichni lidi stejní a že když tohle bude vymáhat, tak se tím leda Zuzaně zprotiví, protože to nikdo v dlouhodobém horizontu nevydrží, dělat něco, co mu není vlastní a k čemu se musí přemlouvat? Být na místě Zuzany, tak mu řeknu rovnou, že lepší to nebude, není to nic osobního, nic proti němu, není to ani nedostatek lásky či čeho, jednoduše jsem taková, nepotřebuju častý fyzický kontakt, ber nebo nech bejt. Stejně jako si nemůžu změnit barvu očí, protože by se pánovi víc líbily modré a já mám kafebraun dozelena, tak nemůžu změnit ani tohle. A za sebe bych se nenechala nutit. Pokusila bych se mu vysvětlit, že to nedělám jemu naschvál, že bych se stejně chovala i k jiným mužům a vůbec obecně ke všem lidem, a buď to pochopí, nebo ne.