Zuzana (50): Spím s ním, přestože ho nenávidím... | Zdroj: Profimedia.cz

Zdroj: Profimedia.cz

Zuzana (50): Spím s ním, přestože ho nenávidím...

Je opravdu možné dobrovolně spát s někým, koho v určitých okamžicích života doslova nenávidíte? V manželství paní Zuzany je to bohužel běžná rutina.

1. Můj muž je esencí toho, co se mě na mužích stále více odpuzuje

Jsme spolu 25 let, děti už mají své životy a nás spojuje snad jen práce v rodinné firmě, papír z radnice a…postel. To, jak negativní mám ke svému muži po čtvrt století soužití vztah, mi v plné síle došlo během letošních svátků, kdy jsme po delší době trávili hodně času spolu doma. S hrůzou jsem zjistila, že pociťuji dokonce cosi jako nenávist. Vzhledem k tomu, že se na sobě snažím v posledním roce hodně pracovat, a to jak na zevnějšku, tak na vnitřním nastavení, motivaci a snad by se dalo říct i „vnitřní kráse“, rozhodla jsem se, že musím svůj partnerský život tento rok nějak změnit.

Bude mi 50 let a rozhodně nechci žít další roky života lživě a s klíčící nenávistí v srdci. S mužem nemáme společné nic. Máme odlišné koníčky, názory, přátele i pohled na život. Máme velmi rozdílný přístup k přírodě, zvířatům i duchovním věcem. Zatímco já lnu stále více k přírodě, zvířatům a bylinkám – což se prolíná celým mým životem, zálibami počínaje a stravovacími návyky konče – můj muž je esencí toho, co mě na mužích stále více odpuzuje.

  • Jak se vyvíjel Zuzanin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

2. Když je po všem, cítím se někdy jako prostitutka

Manželův svět představuje kromě zaběhlé rodinné firmy ještě televize, počítač, jídlo a myslivost v té nejkomerčnější a nejpovrchnější podobě, jakou si umíte představit. Kdybychom se takto potkali před 30 lety, nikdy spolu nebudeme. Navíc jsem v manželství dělala od počátku velkou chybu; muže jsem pod tlakem tchýně i mé matky hýčkala jako třetí dítě. Vždy měl skvělý servis, časem zapomněl říkat „děkuji a prosím“ a nyní zná jen „přines a dělej“.

Mé názory a přání obvykle ignoruje nebo ironizuje – vždyť jsem jen žena! Jenže v minulém roce jsem postupně pochopila, že být ženou, neznamená být jen hospodyňkou a matrací. Bohužel s prozřením se do mého nitra vkladlo cosi jako nenávist. Stydím se za to, ale hnusí se mi jak jí, jak sedí na gauči, jak pije už třetí pivo, říhá a brunátní.

A s tímto mužem stále spím! Je to zkrátka zvyk, tak jako mu vařím a peru, tak mu poskytuji i sex. A to mnohdy i několikrát za týden! Když je po všem, cítím se někdy jako prostitutka a po skoro 10 letech zapomnění se mi vybavují detaily z doby, kdy měl můj manžel jakousi krizi středního věku a byl mi několikrát nevěrný – pakliže se sexu s prostitutkami dá říkat nevěra (on tvrdil, že ne).

Tehdy jsme vše řešili v manželské poradně, manžel spolupracoval, nechtěl, abychom se rozvedli. Já se mu pokusila odpustit, nakonec jsem své pocity spíše zadupala někam hluboko do svého nitra. Jenže teď se vše dere opět na povrch …

Pokračování 3 / 4

3. Vše je tak silná rutina…, mé tělo si v té chvíli prostě žije svým životem

Negativní pocity k manželovi ubližují i mně, mám pocit, že podvádím nejen jeho, ale i samu sebe. Šílené je, že při sexu prožiji velmi často i vyvrcholení. Vše je tak silná rutina…, mé tělo si v té chvíli prostě žije svým životem – a já, zní to šíleně, mám vlastně po sexu o to větší pocit viny.

Spím s někým, koho chvílemi skoro nenávidím a ještě si to dokážu užívat! Sice mě velmi uklidnila má terapeutka, že to není úplně neobvyklý jev; v partnerských vztazích existují prostě věci, které nelze vysvětlit racionálně.

Samozřejmě jsem se mnohokrát pokoušela o všem s manželem promluvit. A myslím, že jsem se nechovala jako slon v porcelánu. Komunikovat docela umím, je to součást mé práce, a v té jsem i dle úspěšnosti naší malé firmy dobrá. Muž mě ale nepochopil, a myslím, že se o to ani nesnažil.

Pokračování 4 / 4

4. Labužnicky si říhnul a skopnul páchnoucí ponožky pod jídelní stůl

Mnohokrát jsem mu samozřejmě navrhovala osvědčenou manželskou poradnu, jenže on nevidí důvod. Nevěrný mi není, pracuje, tak co prý řeším. A tak jsem do poradny začala chodit sama. Je to pár dní, co jsem s ním o všem opět mluvila. Urazil se. Pak se rozvalil do sedačky před televizi, vyhledal si hodně násilný film (o kterých ví, že je nesnáším), dal televizi nahlas, otevřel pivo, labužnicky si říhnul a skopnul páchnoucí ponožky ke mně pod jídelní stůl. Musela jsem se jít projít a po cestě jsem přemítala, co s životem, co když to večer bude chtít, stejně jako chtěl večeři a čisté tepláky?

Stydím se napsat, jak to tehdy dopadlo, asi by mě tu hodně žen odsoudilo. Moc bych si do nového roku přála, najít v sobě sílu, vše nějak změnit. Terapeutka mi pomáhá otvírat oči, ale konkrétní rozhodnutí a sílu od ní nedostanu, to prý musím najít v sobě. Bojím se, že to nezvládnu, ale strašně nechci žít takhle dál.

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Doporučujeme

Články odjinud