Zuzana dokázala strávit manželovu nevěru i nemanželské dítě a poctivě osmnáct let čekala, než se jejich životy vrátí zpátky do zajetých kolejí. Nečekala ale, že se situace vyvine úplně jinak, než plánovala...
Aby mohl jít člověk v životě dál, měl by umět odpouštět. Snažila jsem se o to patnáct let a myslím, že jsem svému muži nakonec odpustit dokázala. A přesně v ten okamžik mi znovu ublížil. Dnes vím, že to, co mi udělal, mu už nikdy neodpustím.
Ale vraťme se o pětatřicet let zpátky. Bylo mi devatenáct, když jsme se seznámili. Michalovi o rok míň. Ani jsme si nestačili pořádně užít „randění“, protože jsem přišla do jiného stavu – a byla svatba. První roky manželství probíhaly dost hekticky.
Laura Poláková
1. října 2019
Michal byl na vojně, já dálkově studovala vysokou školu, starala se o naši malou Janičku a vedla domácnost. Vídali jsme se dvakrát do měsíce, a to jen na jeden až dva dny. Bylo to, jako bychom spolu vlastně dál jen chodili.
Klasický rodinný a manželský život jsme začali žít, až když se Michal vrátil z vojny. Začátky byly těžké, museli jsme si na sebe zvyknout. Já na to, že mám doma chlapa, který nadělá stejně nepořádku jako naše dcerka. On zase na to, že si už nemůže zajít na pivo, kdy se mu zachce, že musí chodit do práce, a hlavně na to, že je otcem.
Laura Poláková
29. září 2019
Ale mělo to i své krásné stránky. Zanedlouho se nám narodil Petřík. Myslím, že jsme tehdy byli prototypem šťastné rodiny. V zimě jsme víkendy trávili na horách, oba jsme totiž nadšení lyžaři, a vedli jsme k tomu i naše děti. V létě jsme zase jezdívali na dovolenou, jednou se nám dokonce podařilo vyrazit i k moři.
Pak přišla sametová revoluce. Michal začal pracovat v soukromé firmě a dařilo se mu. Já zase získala místo ředitelky základní školy. Vyměnili jsme byt v paneláku za přístavbu rodinného domu u Michalových rodičů. Ti nám rádi hlídali děti, a tak jsme si začali s mužem užívat víkendy a dovolené ve dvou. Byli jsme spolu každou volnou chvilku.
Laura Poláková
26. září 2019
O to větší šok jsem zažila, když jednoho dne Michal přišel a přiznal se, že měl poměr se svou kolegyní. A šlo o mnohem víc než jen o sex. Jeho milenka otěhotněla. Ano, můj dokonalý muž, kterého mi záviděly všechny kamarádky, udělal dítě jiné ženě!
Asi nemusím popisovat, jak mě to celé strašně ranilo, probrečela jsem řadu nocí, cítila se bezmocná a opuštěná. Michal se mnou zůstal. Řekl, že toho strašně lituje, že se nenávidí za to, co udělal, že rozhodně miluje mě a naše děti. Ale musela jsem se smířit s tím, že bude navštěvovat i jinou ženu, která porodí jeho dítě.
Laura Poláková
24. září 2019
Za devět měsíců se mému muži narodil syn Adam. Jezdil tam dál, čím dál častěji a brzy ho začal brát i k nám domů. Všechno jsem to trpěla, se vším jsem se smířila. Hlavní pro mě bylo, že Michal chce být pořád s námi, že mě, jak říkal, miluje a milovat bude. Co na tom, že financuje jinou ženu, že utratí spoustu peněz za její rozmary, že ji s jejich společným synem bere na naši chalupu…
Doufala jsem, že až Adam dospěje a osamostatní se, pouto mezi Michalem a jeho milenkou se zpřetrhá a on bude zase jen můj. Osmnáct let svého života jsem zasvětila „čekání“, až bude můj muž zase volný. Adam si podal přihlášku na vysokou školu. Měl odejít do jiného města. A tehdy se to stalo.
Laura Poláková
22. září 2019
Michal přišel a oznámil mi, že je unavený z neustálého pendlování mezi námi a chce se usadit jen s jednou z nás. Ano, tušíte správně. Můj muž mi přišel říct, že se chce nechat rozvést. Osmnáct let jsem čekala marně. Táhlo mi na pětapadesát a najednou jsem byla sama. Syn i dcera se dávno odstěhovali a založili vlastní rodiny. O to těžší bylo se s tím vším vyrovnat.
Nikdy mu neodpustím, že si po celé ty roky nechával otevřená zadní vrátka, protože se zkrátka nedokázal rozhodnout. Svá nejlepší léta jsem promrhala zbytečným čekáním. Partnera jsem si nakonec našla a jsem šťastná. Ale pocit křivdy ve mně zůstane už do smrti.