Tentokrát s vámi všemi souhlasím :-)
Přeji všem, že mají spřízněnou duši, ať je jím kolik chce let. Ovšem spíš se měli domluvit na společném bydlení u ní než u něho. Přece jenom, kdyby se něco stalo. Kam za paní pak půjde bydlet?
@SandraN: Nesestěhovávat! Nepřipravovat se o iluze ani o bydlení. Co když to nebude fungovat? Starší lidé mají své mouchy, které se projeví teprve při společném bydlení. Chrápání, krkání, nechce čůrat v sedě a nechává zvednuté prkýnko, nechce se mu doma nosit dentální náhradu, je divně cítit i po sprchování - ono je toho, co při schůzkách není na první pohled vidět, a pak to začne vadit. Nebo ještě hůř - psychika se kstáru mění, začne být hádavý(á), lakomý(á), někdy i zlý - a co potom, když není kam utéct. Zpátky k dětem?
@Věra Diblíková: Souhlasím s vámi, taky bych se nastěhovala. Každý ve svém a navštěvovat se, výlety, zábava. Víc nic.
@Věra Diblíková: Hlavně Zuzana z článku psala, že má potíže s kyčlemi, a už jí dělá problém být soběstačná. A proto šla do toho bytového komplexu pro seniory, s příslušnými službami. Tak nevím, jestli se to s tou její soběstačností nějak zázračně zlepšilo, nebo zda se pán o ni případně hodlá postarat... to asi není moc pravděpodobné, jsou stejně staří, taky to nebude žádnej jura. No a když si teoreticky představím společné bydlení někoho se mnou ]:-D tak ho předem lituju, ten by měl vojnu jak řemen. Na stará kolena už nejsem ochotná dělat kompromisy, a to je mi teprve šedesát. Po sedmdesátce to bude leda horší. :-D
@Elynor: Je to hezké. Paní píš,že měla hezký dům,děti daleko. A ten domov pro seniory bude asi vyšší kategorie,tam se dost doplácí a není tam takový tlak na místo. Tak asi dům prodala,žádost o umístění v domově tam nechala a může se vrátit,třeba i s pánem. A kdyby si žili hezky i jen rok,stálo to za to,kolik života jim ještě zbývá.
Skvele!
K anketě - vztah je jedna věc, a žít spolu druhá. V žádném případě bych neopustila pěkný byt v komplexu pro seniory, s recepcí, a se službami, kdy mi tam uvaří, uklidí, vyperou, a já si můžu číst knížky, kvůli tomu, abych se nastěhovala k sedmdesátníkovi, kterému budu muset vařit, prát a uklízet já. V jeho domě či bytě, a když to neklapne, tak bych šla kam? Kdepak. Na výlet, do kina, divadla, muzea, na dovolenou, prima. Ale žít spolu 24/7 každej den, na to by mě pán jednou kyticí neutáhl. ]:-D
@Elynor: Dámský pohled na věc, ale pánové obvykle chtějí ten servis. Ovšem jsou gentlemani, kteří volí raději denodenní schůzky, přicházejí pečlivě oholení, se zajímavou knížkou (nemusí být nová, stačí jen na přečtení z knihovny, pokud dáma neslabikuje celý měsíc) jako téma pro příští konverzaci, pak jdou na výstavu, na procházku, event. na návštěvu - na něco dobrého atd. Takhle měl můj tatínek přítelkyni - velkou lásku na stará kolena, asi 15 let, zemřeli den po sobě - tatínkovi bylo 95, jeho lásce 89. Ani nevíte, jaká je to úleva, když má váš ovdovělý rodič někoho, s kým si rozumí. Děti jsou fajn, ale s nimi si nepokecáte - nemáte společná témata, i když se máte opravdu rádi.
@Elynor: Souhlasím
@Elynor: Holt dobrodružná povaha.Oba jsou stejně staří (v tomto případě doslova staří) a je statisticky pravděpodobné, že pán umře dřív. Kam půjde paní z jeho bytu či domu? Domovy důchodců nebo pečovatelské domy jsou na pořadníky, kromě těch nejdražších.Zřejmě další příběh vycucaný z prstu, osoba s minimálním zbytkem rozumu by se takto nemohla zachovat.
Když chytne stará stodola... ale přeju jim to, ať jim to vydrží. Bohužel, občas to nevydrží a zklamání na stará kolena je kruté.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.