Jaká je vaše původní profese?
Jsem vystudovaná ekonomka, v minulém režimu jsem pracovala ve Státní bance, po roce 89 chvíli v České národní bance.
Jak tedy došlo ke spojení Vy a Nadace Naše dítě?
Důvod je velmi prozaický. Mám ráda děti, jejich bezelstnost a bezprostřední vyjadřování emocí. Vadí a dotýká se mě jakékoliv ubližování nejenom dětem, ale i seniorům či zvířatům. Protože v minulém režimu nebylo možné založit neziskovou organizaci, založila jsem nadaci až po revoluci. Kdyby to šlo dříve, tak bych se této bohulibé činnosti věnovala již v minulém režimu.
S rozhodnutím založit organizaci na pomoc dětem, především týraným a zneužívaným, jsem neměla žádný problém. Není nic horšího než fyzické a psychické týrání dětí velmi často od těch nejbližších, kterým důvěřují. Bohužel, sexuálně zneužívaných i týraných dětí je stále hodně. Špatné zacházení si bohužel často odnáší do dalšího života a hrozí, že stejně špatně se budou chovat ke svým dětem.
Nedávno proběhla charitativní akce, díky níž získalo oddělení FTN přístroje na pomoc předčasně narozeným dětem?
Tyto potřebné přístroje pro nemocnice bohužel nezakoupí stát, proto jsme velmi rádi, že jsme tyto finance získali prostřednictvím charitativní akce 5 milionů pro dětský úsměv. Díky společnosti Rossmann a v těsné spolupráci s ní jsme pomohli zrealizovat akci „5 milionů pro dětský úsměv“. Z výtěžku se významně pomáhá dětem handicapovaným, týraným, opuštěným a dalším potřebným dětem.
Jaká je vaše úloha jako ředitelky nadace?
Snažím se o to, aby v rodinách byla lepší atmosféra, o usmíření v zájmu dětí. Rozhodně ale není dobré, aby zůstali spolu za každou cenu a dál děti přihlíželi domácímu násilí, nebo byly samy obětí násilí. Je potřeba, pokud je to možné, aby se dokázalo najít pro rodiče jiná řešení, než se hned po prvním nedorozumění rozvádět.
Důležité je domluvit se, jak budou po rozvodu pečovat o děti. Rodiče po nás často chtějí dobrozdání, protože otci bývá odepřena možnost stýkat se s dětmi. Tady je potřeba znát názor obou stran a dítěte. Rodiče by měli mít jistotu, že justice rozhodne dobře. Především ve prospěch dítěte, které nemůže za to, že rodiče se rozcházejí. Mezi rodiče mohou vstoupit terapeuti, mediátoři. Rodiče často ani neví, že tyto možnosti existují.
Věnujete se osvětě?
Ano. Ta je velmi důležitá. Snažíme se, aby rodiče brali na dítě ohled a pomohli mu především v tom, co ho trápí. Velmi potřebná je vzájemná komunikace, odpuštění, smíření. Důležitá je také spolupráce s učiteli, kteří by měli být profesionálně vyškolení a schopni v zájmu dítěte poradit.
Co by podle vás mohlo pomoci?
Všímavost učitelů, sousedů, lékařů, rodinných příslušníků, může dítě zachránit. Díky tomu, že například sousedé zavolali sociálku a popsali, co se děje, byly včas odhaleny otřesné případy krutého týrání nebo zneužívání dětí. Veřejnost také často značně pomůže při pátrání po pohřešovaných dětech.
To, o čem hovoříte jsou již následky, kde je podle Vás příčina?
Otázku, proč rodiny jsou nesoudržné, proč je v nich špatná atmosféra, dostáváme často. Podle mě se změnily v ČR hodnoty, priority. Vztahy a láska se dostaly na poslední místo. Na prvním místě jsou hodnoty materiální, auta, domy, dovolené… a velký hon za nimi. V rodinách vázne komunikace. Zprávy v televizi plné agresivity a špatné nálady tomu všemu negativně nahrávají, což ovlivňuje podvědomí dětí, které ne vždy dokáží rozlišit virtuální svět od reality. Na děti nemáme čas a málo jim nasloucháme.
Není to také o tom, že dnes chybí respekt, úcta, ať už vzájemná nebo k autoritám?
Začátek je opět v rodině. I učitel může sehrát velmi důležitou roli v pomoci. S dětmi je potřeba mluvit a vysvětlovat jim, co je a co není špatně.
Setkáváte se často s problémovými lidmi. Je pro vás těžké s nimi vycházet?
Se slušnými to problém není. Horší je dokázat umravnit lidi neslušné. I ti se na nás často obracejí. V nadaci jsem byla také již okradena, podvedena smyšlenými dopisy. Naštěstí jsem obdařena intuicí a mám mnoho životních zkušeností.
Jak pracujete v nejtěžších chvílích s vlastními emocemi?
Za 18 let praxe je ze mě už otužilejší ženská. Dříve jsem z každého těžkého případu byla velmi dlouho špatná. Nyní se již nebojím střetů a rychleji se z nich zotavím. Naučila jsem se zároveň nechat práci „za dveřmi“, ale někteří lidé volají občas bezohledně v jakoukoliv hodinu, včetně víkendů. Naučila jsem se říkat ne, požádat, aby zavolali v pracovní dny, tedy samozřejmě pokud nejde o život. I já musím přežít.
Pomáhat druhým je nejen o dobrém srdci, ale také o pokoře…
Doufám, že pokoru vlastním, bez ní to nejde…
Jak se odreagováváte, jaké máty zájmy?
Jsem babička 4 vnoučat a snažím se, abych se mohla věnovat i vnoučatům. Mám velmi ráda přírodu, kulturu, ráda čtu, setkávám se s přáteli. Občas si jdu také zacvičit, ráda lyžuji a jezdím k moři.
Ochrana dětí mi dává vedle mé rodiny velký smysl života a stále mě těší.
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!
Rádi vaříte a hledáte inspiraci? Navštivte Recepty.cz