Děvčata, myslím, že všechny ty články předhozené nám tu k diskusi jsou prostě vymyšlené
No a tenhle je aspoň takový romantický ne?

V článku se napřed píše, že se znali z fotek, a pak, že slečna se pátravě rozhlížela a tipovala, který mládenec to bude. Tak kdyby se znali z fotek, věděla by, že tamten blonďák to jistě nebude A že by se pán fotil schválně bez vozíku? To už bych pokládala za podraz. Že jí to nenapsal, budiž, ale kdyby věnoval úsilí tomu, aby na fotkách nebylo vidět, že je na vozíku, to už je divné. Čili to spíš je celé vymyšlené a ještě blbě. Nevylučuji, že nějaká slečna může být založením matka Tereza, taky ve třiceti si člověk myslí, že zvládne všechno. Ale není to příliš pravděpodobné.

šiška: No já s nemocnými a postiženými lidmi (nejen vozíčkáři) půl života pracuju a pár takových příběhů s dobrým koncem (vztah zdravý+ postižený) znám. Reakce okolí, jsou ale většinou zlé, přesně ve stylu těch dvou kamarádů (většinou bývá poměr obrácený 8 nechápe, 2 jsou schopní to akceptovat). Rodiče v 99% případů reagují negativně, paradoxně větší problém bývají rodiče toho postiženého, mají pocit, že ho musí chránit proti všem i proti němu samému. Ono záleží na povaze toho na vozíku (litovat fakt nechtějí), znám spoustu magorů na kolečkách, se kterýma má i zdravý sportovně založený jedinec potíže udržet životní tempo A bohužel taky pár zatrpklých tyranů širokého okolí...Řekla bych povahové rozložení sil jako mezi zdravými, jenom je to tím vozíkem (nebo jiným postižením) víc vyrýsované a vidět.

Celý článek vymyšlený! Je mi nesmírně líto vozíčkářů, může se to stát úplně každému během jedné minuty,že. Jiné ale je, když se to stane v manželství nežli před ním! Tedy pro mě určitě.

Milea: Danielle Steel hadr.

já tu slzu ukápla a ne jednu

krásný příběh, skoro jsem ukápla slzu--- stvořené jako pro film