Komentáře k článku zpět na článek

helza 9. 6. 2016 | 10:23
janeten 7. 6. 2016 | 13:12

helza: souhlasím s tebou, jde o tón hlasu a ne o slovo, pes i kočka dobře ví a je jedno, jestli se řekne maminka ti dá snídani, nebo panička ti dá snídani. Pokud je zvíře vychováno dobře, vše funguje jak má a to je jak u lidí.

helza 7. 6. 2016 | 13:11

Mata69: díky a ano, to je divné, ale teď, když už vím, o co vlastně jde, tak si myslím, že to dobře napsala Zebruška 6. 6. 2016 v 15:01. Já ti totiž nevím, možná se mýlím, nicméně myslím si, že tohle je jen hra dětí, které se snaží na FB vyrobit co nejsměsnější a nejbláznivější video. Takový boj o co nejvíc "lajků". Mně se totiž vůbec nezdá, že by pes nahrál takový či makový výraz, když mu někdo pověsí ceduli na krk. A ty výrazy jsou přesné, přesně tak se pes tváří, když je přistižen. Takže mi to přijde jako momentky následně doplněné vtipnou cedulí. Ten provázek okolo krku namaluješ v jakémkoliv grafickém programu raz dva. Možná že ty cedule s maminkou dokonce napsal někdo, kdo tím právě chce zesměšnit takové ty ťuťuťu paničky. Ale to samozřejmě nevím. Možná je to přihlouplá hra a soutěž, ale lepší než s partou hulit trávu. No, a že jdou některé dámy za hranu (já to ale vidím jen ve filmech a to zahraničních), to víme. Možná to patří k znuděnosti bohatých dam a já mám pocit, že takové dámy mohou ujet i mnohem horším způsobem.

janeten 7. 6. 2016 | 13:09

loony: tak to je jak u nás doma, jelikož jsem většinu s nima sama, tak je taky beru stále jako děti a povídám si s nimi.

Mata69 6. 6. 2016 | 21:30

helza: vzájemně jsme se trochu nepochopily...ale asi víme (zebruška, Farah, já) jak to myslíš a já s tím souhlasím. Pro spoustu lidí je pes (kočka) jediný společník. Ale pořád to není jeho MAMINKA (TATÍNEK). To je divné ne? To se asi shodneme?

Mata69 6. 6. 2016 | 21:28
helza 6. 6. 2016 | 18:40

farah.farah: Díky. I když jak to píšeš, vzpoměla jsem si, jak jsme kdysi tábořili na Zemplínské Šíravě a poblíž byla rodina, jejichž děti oslovovaly rodiče "mamá" a "papá". Ještě s takovou prodlouženou koncovkou. My se tomu s bráchou tak řehtali, že jsme našim ze srandy taky tak říkali. A víš, že jsme si na to tak zvykli, že nám to potom po nějaký čas tu a tam ulítlo i po té dovolené, aniž jsme si to uvědomili a aniž se tomu smáli. Takže bych docela věřila i tomu, že někdo to řekl zpočátku jen tak z legrácky a pak si zvykl, aniž za tím oslovením konkrétně vidí tu mamku a toho taťku.

farah.farah 6. 6. 2016 | 16:45

helza: však v pohodě já myslím že jsem pochopila co si chtěla říct. Jen jsme se prostě minuly, ty si mluvila o tom mít zvíře ráda jako člena rodiny a já o tom jestli někdo chodí domů a říká psovi koukej co ti maminka koupila novou hračku.:) Což jsou dvě různý věci a nemusí být nutně v korelaci.

farah.farah 6. 6. 2016 | 16:43
helza 6. 6. 2016 | 15:38

farah.farah: Mně vadí nejvíc to, jak jsme se slavnostně osvobodili od totáče, jak individualismus konečně zvítězil nad šedou masou, a nakonec se každý sám za sebe zamotáme do sociálních sítí, kde si necháme si zcela vymýt mozky za účelem totální síťové unifikace. :)))

helza 6. 6. 2016 | 15:30

farah.farah: Aha, tak to je opravdu dost divné, ale na těch sociálních sítích je to přesně tak, jak píše Zebruška. A číst to a netušit, co se normálně na fb děje, je asi fakt "hustý". :))). Mně třeba strašně vadí módní oblékání pejsků, kočárky a tak. Kdysi jsem ale zabrousila na diskusi "kočárek pro psa" a s údivem zjistila, že ve velkých městech i taková šílenost není někdy zase tak od věci. Já se s takovými lidmi ale nesetkala, u nás ve městě (kde už ale nebydlím) je útulek a lidi mají většinou oříšky odtamtud. A ti takhle neblbnou. Já ale spíš bránila ty spousty různě postižených, nemocných, starých a osamělých lidí, pro které představuje pejsek celý jejich svět. A i když to je pro mnohé špatně, pejsek na prvním místě pro tyto lidi znamená, že právě a jenom pejsek je vytáhne denně na procházku, místo sezení a naříkání nad osudem u bedny, že jenom pejsek je donutí nechat okopávání zahrádky a vyrazit v poledne k rybníku, že jenom pejsek je přiměje nemyslet na sebe a hrabat se celý den ve svých bolestech a trablech, ale myslet na to, jak a kam s pejskem a jak mu udělat radost. A že jim do života takový pejsek přinese spoustu kamarádů, podobně cáklých pejskařů. Prostě taková canisterapie. A to si myslím, že je dobré. A taky ale přiznávám, že psi jsou moje srdeční záležitost, takže takovou diskusi možná prožívám víc, než je zdrávo a pak plácám trotloviny :))))

Zebruška 6. 6. 2016 | 15:01

farah.farah: to je prostě jen zas nějaká praštěná móda na sociálních sítích... Ti lidi možná normálně sami sebe ve vztahu k psovi jako maminku a tatínka neoznačují, ale protože se prostě ten pojem v daných komentářích na soc.síti běžně používá, tak ho na tu ceduli napíší taky. To tak je - vždycky vyskočí nějaký uhozený nápad a najde milion následovníků a za rok už o tom nikdo ani neví, taková davová psychóza

farah.farah 6. 6. 2016 | 13:27

V te galerce jsou u zvířátek cedulky jako "snědl jsem mamince koláč" "vyčůral jsem se tatínkovi do boty".........tohle mi prostě nepřipadá normální dělat si fotky zvířete s cedulkou kde jakoby mluví o svém člověku jako o mamince nebo o tatínkovi....a zjevně to není nijak ojedinělé...

helza 6. 6. 2016 | 10:55

farah.farah: Já nemám ve zvyku psát o sobě, ale svůj názor týkající se lidí obecně. Takže když napíšu, že něco vidím tak, či onak, vůbec to neznamená, že to takto chodí u nás doma. Měla jsem různé psy, měla jsem pár psů i na převýchovu, připravovala jsem foxteriéry ke zkouškám, převychovávala jsem dva roky přerostlou dogu, která vyrostla na samotě a útočila na všechny a na všechno k tomu, aby mohla fungovat ve městě. Byl z ní nakonec miláček. Vím dobře, jak jednat se psy a dobře taky vím, jaký je rozdíl mezi různými rasami a jaký je rozdíl mezi útulkovým voříškem a čistokrevným psem. Nejsem až tak úplná blbka.

helza 6. 6. 2016 | 10:41

farah.farah: píšu to už poněkolikáté, já tu galerii neviděla, prostě mi nefunguje a tak asi nevím, o co jde. Ale pod tím, mít psa jako miminko si představuji jenom lásku a zodpovědnou péči o zvířátko. Sama píšeš, že ...."Chápu že někdo řekne že má psa jako další dítě ve smyslu péče a lásky ale je to ...." A takto to chápu i já, když říkám, že máme psa jako další dítě, nebo miminko. A protože nám vnučky říkají babi a dědo, tak i pro psa, když tady vnučky jsou, jsme babi a dědou, tak jako Anička je Aničkou, Klárka Klárkou, Štěpánka Štěpánkou a podobně. A když odcházím, říkám čekej, vrátím se, nic víc. A hlavně, kočka není pes, má zcela jiné vlastnosti a svobodomyslnější povahu, vlastně i mezi psy jsou rozdíly. A opakovaně píšu, že je-li někdo osobností, která zavalí opičí láskou psa, pak zavalila dříve opičí láskou i dítě. A že normální matka, normálně vychovávající své děti se chová i ke psu normálně, ať jeho i sebe nazývá jakkoliv. Ale taky píšu, že pro psychické zdraví starého a osamělého člověka je lepší mít pejska, než trápit nerudnou zapšklostí sebe i okolí, ať už je vztah mezi takovými dědečky a jejich mazlíčkem jakýkoliv. Právě proto, že je to pes. A i pro takového psa je koneckonců lepší dožít svůj život v rodině praštěně milujících dědečků, než v útulku. Excesy, o kterých píšeš nejsou běžné, ty neberu v úvahu.

farah.farah 6. 6. 2016 | 09:41

helza: Pro mne zvíře není miminko stejně jako odroslé dítě není miminko, kdo své děti bere i jako dospělé jako miminka mi přijde že odmítá připustit že vyrostli a kdo říká že je pro něj zvíře miminko mi připadá že ho právě zahrnuje tou opičí láskou dělá z něj něco co není, rve na něj oblečky a cpe ho do psího kočárku a pod.... prostě má psa jako živou panenku a nerespektuje skutečné potřeby protože si z něj dělá to miminko. Podle mne je ochočené zvíře prostě člen smečky člen domácnosti, moje kočky jsou prostě kočky není vůbec důvod z nich dělat něco jiného. Chápu že někdo řekne že má psa jako další dítě ve smyslu péče a lásky ale je to trochu něco jiného než když jde na ulici uvíáže psa a říká mu maminka jde na nákup hned se vrátí, tro je prostě mimózní..ten pes rozhodně nepotřebuje aby na něj bylo mluveno tímto způsobem, ten pes rozhodně člověka jako svou matku nevnímá bere ho jako vůdce smečky, tak že nějaké pitvoření a hraní si na maminku je zcela problém v hlavě daného člověka že se stylizuje do něčeho čím není. Tak to vnímám já.

farah.farah 6. 6. 2016 | 09:34

Já mám 2 kočky mám je moc ráda ale nikdy bych o sobě nemluvila jako o jejich mamince, to mi připadá prostě divné. Nejsou to moje děti jsou to moje kočky. Podle mne kdo zvířate bere jako děti si tím něco kompenzuje buď mu chybí děti nebo vnoučátka a tak si cpe zvíře na jejich místo ale to není dobré podle mne ani pro člověka ani pro to zvíře........přece nebudu chodit a chovat kočky v náručí jako miminko když to kočky nemají moc rády a pod..... Jasně je to pro mne člen rodiny a šílela bych kdyby se jim něco stalo ale prostě a jednoduše to není dítě a už vůbec né miminko.

helza 6. 6. 2016 | 09:22

Mata69: Promiň, konec věty "... představ, že z nich o tom, jak to vlastně v takové smečce lidí a psů chodí ...", mi zůstal v hlavě. (Vypravovala jsem muže na nákup )). Ale sis ale domyslela, že "... nemůžeme vydedukovat vůbec nic", nebo něco v tom smyslu.

helza 6. 6. 2016 | 09:15
helza 6. 6. 2016 | 09:03

Mata69: Mám pocit, že jak věta "zvíře je prostě zvíře" a "pes až na posledním místě", tak věta "mám pejska jako miminko, respektive dítě", jsou věty vyvolávající tolik různých, až protichůdných představ, že z nich o tom, jak to vlastně v takové smečce lidí a psů chodí. Já za slovy "pes až na posledním místě vidím chudáka psa v boudě na řetěze, psa, který celý život stráví v kotci 2x3 metry, psa, který neví, co je lidský hlas a pohlazení a v životě nebyl na procházce, který je krmen prošlými polívkami z výprodeje a starým chlebem. Pod pojmem mít psa jako miminko pak vidím pejska, který je členem rodiny, pejska o kterého se majitel stará jako o miminko - tedy zodpovědně. Zodpovědný rodič přeci miminko nezahrne opičí láskou, i miminko připravuje zodpovědně k životu a má-li takový rodič na stáří všechna miminka z hnízda ven a stará se o pejska jako o miminko, pak se i o něj stará zodpovědně, tedy tak, aby z něj byl šťastný, poslušný, ukázněný a dobře socialisovaný pes a aby byl takový mazlíček dobře živen a správně očkován. A na tom nevidím nic, pro co by se ten majitel měl léčit z cvokovství. Fakt je, opakuji, že celou galerii jsem neviděla. Takže jsem jen reagovala na větu Elynor: "...jestli někdo mluví o psu jako o dítěti a o sobě jako o "mamince" či "tatínkovi", tak je zralý na léčení." Tedy ono dítě a miminko je trochu rozdíl, dítě už má dost samostatnosti a vlastních názorů, což miminko mít nemůže a ani ten pejsek ne.

helza 6. 6. 2016 | 08:39

Zebruška: Aha, mně ta galerie nefunguje, takže vidím jenom ty tři fotky, které jsou v článku. Možná tady tedy píšu o něčem, o čem vlastně nevím nic. :(((

Zebruška 6. 6. 2016 | 01:14

Mata69: mně přijde vtipná ta poslední fotka v galerii (Vím naprosto jistě, že jsem za zdí slyšel myš). To je aspoň nadsázka a recese U těch ostatních..... no, co na to říct..... když to někoho baví, tak ať si tak krátí čas. Ale z těch zvířat dělá pitomce.

helza 5. 6. 2016 | 20:03

Elynor: Už chápu, co máš na mysli. V tom souhlasím. Fakt je, že s lidmi, o kterých píšeš se moc nesetkávám. A pokud jsem někoho takového poznala, tak to byl takový extrém, že to ani neberu jako možný příklad. Ono na netu to, co píšeme vždycky vyzní divně, protože zpětná vazba není - dejme tomu plnohodnotná a hlavně není okamžitá. navíc chybí neverbální komunikace. Například věta " pes až na posledním místě" je pravdivá a plně s ní souhlasím. Ovšem znám pár lidí, pro které je pes až na posledním místě tak, že se dětem dovoluje jakkoliv mu ubližovat - "je to přeci jenom pes". A to když vidím, tak se mi obrací kudla v kapse. Navíc ti, u kterých znám jejich "opičí lásku", tuto lásku praktikovali i na dětech, takže opičí lásku si nedávám do souvislosti se psy, ale s těmi, kteří takto sobecky milují obecně. ........................................................................................................................................A oslovení - my máme čtyři prťavé vnučky, páté vnouče na cestě. Jsme pro ně babička a dědeček a babička a dědeček je už takové naše jméno. Prostě mi přijde normální říct naší fence jdi za dědečkem. Se vztahem to nijak nesouvisí. Je fakt, že jsme s mužem sami, když nám poslední pejsek odešel k pánu, zvykli jsme si a užívali si toho. No a nakonec jsme byli ukecaní a přijali starší fenku, o kterou se neměl kdo starat. A pravda je, že si s mužem občas řeknem - to je naše miminko. Ale s její výchovou a poslušností to taky nemá co dělat. Prostě, i když asi vidíme tytéž věci stejně, vidíme píšeme o nich každá z jiného úhlu pohledu.

Mata69 5. 6. 2016 | 19:29

Zvíře je prostě zvíře, ať je to pes nebo kočka, nebo cokoli jiného. A musí mít jasno v tom, jaké místo ve smečce zaujímá. Když v tom jasno nemá, jsou s ním potíže. A nemá to nic společného s láskou ke zvířatům. Láska ke zvířatům neznamená, že si je stavíme na roveň člověka nebo do pozice svého dítěte. Je mu to spíše ke škodě. Jinak k fotkám - mě to přijde trapný a vůbec ne vtipný.

Mata69 5. 6. 2016 | 19:27

Nemám nic proti mluvení se zvířaty - na tom není nic divného. Minimálně povely se nějak vyřknout musí, i když pes je schopen poslechnout i na gesta. Ale stavět se do role "mámy" a "táty" vůči psovi nebo kočce, to je prostě přes čáru. Jestli se ovšem někdo cítí jako pes nebo jako kočka, pak ano, pak se nejspíše může i cítit rodičem toho zvířete. Pak je to ale asi diagnoza.

Elynor 5. 6. 2016 | 16:18

helza: potíž je v tom, že zvíře mnohdy dává najevo, že mu něco není příjemné, případně že to nechápe a je nejisté, a lidi to nepoznají, nebo ignorují a dál si dělají svoje. V přesvědčení, že nic lepšího pro to zvíře dělat nemohou, však ho přece milují. Ale bezbřehá nekritická láska umí být strašně obtížná i pro člověka, natož pro zvíře, které to stokrát vydrží a po stoprvní se tomu začne bránit.

Elynor 5. 6. 2016 | 16:09

To, že se na zvířata mluví, je celkem normální - nějak s nimi člověk komunikovat musí a "po jejich" to obvykle neumí, tak na ně mluví, a ona se časem naučí rozumět ne významu hovoru a slovům, ale především tónu a gestům. Psi se naučí povely, ale dá to práci a musí se to pořád opakovat, aby to nezapomněli. Říkat kočce, že nemá počůrat boty, je zbytečné, ona je počůrá stejně, a je jedno, jsou-li ty boty "tatínkovy" nebo "páníčkovy" nebo něčí jiné. No a milovat zvíře jako miminko, to je možná přínos pro toho člověka, aby se nezbláznil, nebo se z něj nestal morous, ale rozhodně to neprospívá tomu zvířeti. Zvíře potřebuje mít jasno, kde je jeho místo, a to je v lidské smečce vždy na posledním místě. Zvíře musí bezpodmínečně poslechnout a být ovladatelné, a nemůže mít žádná práva jako má dítě. Nikdy. Pokud je má, je to špatně, a ohrožuje to jak zvíře samotné, tak jeho lidské majitele. Mnoho psů milovaných "jako děti" nakonec někoho z rodiny kousne, a pak se všichni diví, jak je to možné, ale ona frustrace funguje i u zvířat a ta skutečně nejsou na světě proto, aby si na nich odreagovávali frustraci lidé.

helza 5. 6. 2016 | 09:54

lebahu: No jo, je-li pes psem i tím, že se na něj mluvit nedá, neb slovům nerozumí, pak mu slovo taťka mamka stejně nic neříká, pouze tón hlasu a ten je jistě milý, při tomto pojmenování. A rozumí-li slovům, pak je třeba i tohle respektovat a na pejska mluvit jako na bytost schopnou komunikace. Takže ať je to tak, či tak, stejně nic nepokazíš. Navíc, pro mne je už to taťka mamka něco jako jméno pro celou rodinu, tedy jako Alík, Bertík a tak. My s mužem jsme tedy babička a dědeček, neb tak nás znají ti nejmenší - tedy vnučky. Ale musím dodat, že život se psy mě vede k tomu, že pes slovům rozumí a čím víc je s tebou a více na něj mluvíš, tím víc v tomto ohledu "roste". A to snad není týrání, umožnit pejskovi uplatnit všechno, na co má. To by byl týráním a sobectvím každý výcvik.

Zebruška 5. 6. 2016 | 01:21

loony: ))) to jste mě pobavila! My totiž tak nějak podobně mluvíme doma na naše zvířata - a přijde mi to už úplně normální

lebahu 4. 6. 2016 | 17:22

Maminko, maminko, proč já jsem černoušek, když ty a tatínek jste bílí? Buď rád, že nejsi pes, to byl tenkrát děsnej mejdan...

loony 4. 6. 2016 | 17:11

Taky si myslím, že být mamkou a taťkou zvířete není nic úchylného, jsou horší věci ve vztahu ke zvířatům. Navíc čím to nahradit? My tedy máme kočky a u těch slovo páníček/panička nepřipadá vůbec v úvahu. Tak jim holt řeknu "Ne abys zase počůral tatínkovi boty!" Zkoušela jsem i na kočky nemluvit a to mi tedy nešlo vůbec.
Jo a před časem jsem si zapsala co všechno jsem během pečení vánočního cukroví volala na kočky:
Kam zas lezeš? Opice (jméno kočky), neřvi! Co to zase žereš? Běžte si hrát... S čím si to zase hraješ? Nemám tu nic pro tebe... Ne, tam nepůjdeš... Nervěte se zase! Cipe, spadneš! Bedří, nemotej se mi tu pod nohama! .. no dyť jsem ti to říkala, Cipe. Nezlob Opičku! Kdo si začal? Ne, ven nepůjdeme, nastydla bys...No není to jak s tříletejma dětma?

helza 4. 6. 2016 | 13:33

lebahu: Když ono totéž platí i pro to dítě, i dítě musíš respektovat jako dítě. A chlapa jako chlapa. Prostě každého. Myslím si, že mít pejska jako dítě vůbec neznamená polidšťovat ho a chtít od něj to, co od dítěte, ale milovat ho tak, jako jsi milovala kdysi děti a dát mu všechno, co je pro něj dobré. Opičí sobecká láska bez respektu k osobnosti dítěte je bezohledná i vůči tomu dítěti. ......................................................................................................................................O extrémech šatiček a kloboučků, nalakovaných nehtů a podobných záležitostí nemluvím. To považuji za týrání pejska. Ale článek o ničem takovém nepíše. A taky nemluvím o fb - ten přináší mnoho podivností. Ty cedule jsem považovala za takové fórky.

lebahu 4. 6. 2016 | 12:38

PS: To že mám opravdu ráda svého psa se projevuje tím, že ho respektuju jako psa, chovám se k němu jako ke psovi, nechám ho být šťastným psem... Nesnažím se ho polidštit, vnutit mu lidské vlastnosti a chovat se k němu jako k dítěti... To totiž není láska, to je čiré sobectví.

lebahu 4. 6. 2016 | 12:31

Horší úchylárna než býti mamka a taťka psa je to, že když tyhle fotky lítaly po Facebooku, spousta lidí byla přesvědčená, že když Alíka vyfotí s cedulí na krku, že se Alík zastydí a přestane ty bačkory žrát. Fakt to není recese, lidi tomu opravdu věří.

helza 4. 6. 2016 | 11:26

Elynor: Mimochodem, předpokládám, že tvůj názor je, že v sexu je dovoleno vše, pokud to žádnému zůčastněnému není nepříjemné. A totéž platí o vztazích. Miluje-li člověk pejska, je i zde povoleno vše, co je oběma stranám příjemné.

helza 4. 6. 2016 | 11:17

Elynor: Znám hodně lidí v seniorském věku, kteří vychovali děti a když zůstali po letech sami dva, jsou opravdu zralí na léčení, na rozvod, případně obtěžují svou neadekvátní pozorností a péčí své již osamostatnělé děti. Ale nejsou to ti, kteří si pořídili pejska. Naopak, mnoho takto nešťastných lidiček pejsek uzdravil. A mnohdy právě na radu lékaře - psychiatra, či psychologa. Občas se v diskusích píše o frustraci. Frustrovaný je ten, kdo nemůže uplatnit své schopnosti. A mají-li staří lidé velká srdce, schopná milovat více, než pouze sami sebe, schopná lásku rozdávat, potom, aby je frustrace neskolila, musí někoho milovat - jako miminko. A je-li to pejsek, který je ochotný takovou lásku s radostí ochotně přijmout, pak je to pro všechny to nejlepší řešení. Dědoušci se zbaví frustrace, mají o koho s láskou pečovat a mladé nikdo neobtěžuje nad rámec, který je jim samým příjemný.

helza 4. 6. 2016 | 11:04
loony 4. 6. 2016 | 10:23
LencaV 4. 6. 2016 | 07:40

Elynor: no já si myslím, že milovat zvířata není žádný úpadek společnosti. Ten si myslím, že je někde jinde. Třeba v nekritickém zbožňování a nevýchově dětí, zavlékání islámu do Evropy a spoustu dalších nešvarů, ale rozhodně neohrozí lidstvo a civilizaci, když si někdo ve vztahu k psovi říká mamka a taťka

Elynor 3. 6. 2016 | 20:34

Hmm... vtipné jsou ty nápisy asi dva, zbytek je spíš hloupý. Navíc je zjevné, že původní nápisy tam asi byly jiné - asi v angličtině, a tohle už je nějaké upravené. No a jestli někdo mluví o psu jako o dítěti a o sobě jako o "mamince" či "tatínkovi", tak je zralý na léčení. Pes je jenom pes, zvíře, valnou část historie to byl především pracovní pomocník, ne hračka, a polidšťovat ho, ještě k tomu tak pitomým způsobem, to fakt je úpadek civilizace.

KRÁVA 3. 6. 2016 | 20:08

Proč ne, Vyžadují stejnou péči jako děti, a pán, nebo panička zní panovačně, cize, mnohým lidem zvířátka nahrazují vlastní děti, které z různých důvodů nemají, nebo už šly svou cestou. Nedivím se tomu.

helza 3. 6. 2016 | 18:06
farah.farah 3. 6. 2016 | 15:45

Přečtěte si také

Horoskopy

Druhá polovina pracovního týdne s sebou přinese jistou změnu. Na šéfovy nároky neberete zřetel a…