Ihned potom, co se zvonek rozječel, nastává šrumec. Spolu s ním i změna - dívky odhazují svetry, župany a deky, a ze zavinutých kukel se převtělují v motýly. Přestávají posílat “esemesky”, típají toho, s kým zrovna volají, odkládají učebnice angličtiny a křížovky s propisovačkami letí na místo, kde nejsou vidět. Trochu to připomíná jeden italský film z dílů o účetním Fantozzim - chybí už jen báby s pletením. Všechen nepořádek jako šminky, papírky, nakousané rohlíky nebo nasmrkané kapesníky rychle mizí v prvním boxu a jedna z dívek cvičeným rychlým pohybem zatahuje závěs. Bordel zmizel, ale ne úplně. Pánové a dámy, jsme totiž v něm.
Na projekci plátna mizí rocková hudba z hudebního kanálu a místo toho se objeví taneční klipy. Reproduktory zaznamenají značný příval “volume” nahoru a řine se na nás populární tuc tuc duc. Na podiu vyběhne prsatá blondýna v kalhotkách a podprsence a začne tančit u kovové tyče. V zrcadlech na zdi pozoruje, jestli už se ve dveřích objevil první zákazník. Dívky se mezitím nainstalovaly ve svých ladných a titěrných šatečkách na barové stoličky a vypadají, jako když tam sedí celý večer. Tady to prostě jede, pánové!!! Pojďte pojďte, postupujte dále..... Jsme tu přece pro vás!
Za chvíli se rozrazí dveře a mezi nimi se objeví nadržený pán s naditou peněženkou. Protože má “škvarky”, tak ho přivítají dva milé úsměvy v minisukni, ze kterých jim kouká snad úplně všechno. Jejich snaha o komunikaci má jediný cíl - zaujmout ho, dotáhnout ho se stolku před pódium a dosáhnout toho, aby zůstal. Je to totiž jejich kšeft, jejich výplata a jejich zdroj financí pro zítřejší den. Mají štěstí - zůstal. Sedá si ke stolku a objednává si drink. Jedna z dívek si přisedá a druhá odcválá k baru pro koktejl s brčkem, deštníčkama a dalšíma srandičkama. Pán musí mít pocit, že se tu všechno kolem něj točí. Dívka má štěstí. Objednal jí taky jeden. Koktejl je totiž její zdroj peněz. Když si něco objedná, má z toho provizi. Kdo je suchar a nic si neobjedná, je po půlhodině elegantně vyhozen, ač předtím vyplázl tučné vstupné. Objednáním koktejlu cáluje za to, že se mu věnuje krásná holka, která by o něj za normálních okolností možná tak opřela kolo.
Mezitím blondýna křepčící u tyče odhazuje podprsenku, ukazuje na odiv své bujné přednosti a profesionálními tanečními pohyby vyvolává v pánovi emoce, pro které sem přišel. Pán se dostává do varu a napomáhá tomu i dívka vedle. Ta má štěstí a za chvíli ho vede na pokoj. Další prachy. A ani nemusela dělat striptýz.
Jakmile se za ním zavřou dveře, intimní atmoška je fuč. Natahují se svetry a dokusují rohlíky. Od baru zavrčí presso a rozpískají se mobily. Ale jen na chvíli - zvonek zvoní znovu a kolotoč opět začíná. Jestli na sebe předtím dvě slečny naprdle koukaly, nyní nasazují profesionální úsměvy a naoko jsou jednoduše kámošky. Jedou spolu. Jsou profesionální tým. Když nás chceš, kup si nás klidně obě. I kdybys měl pimprdlíka jako trpaslíka, my Ti dokážeme, jakejže jsi chlapák. Ač by se nejraději zadusaly vzájemně předtím do země. Prsajda z pódia se ještě nestačila obléct a už ze sebe zase strhává šaty a hází je dozadu ke zvukaři. Koloběh, celkem nic nového se nestane. Jde to jako na drátku - zvonek a zákazník. Zvonek a zákazník. Pokud je ovšem štěstí a návštěvnost je dobrá.
“Teda holky, to byla dneska prdel. Představte si, co se mi stalo,” povídá poměrně zchátraná stárnoucí bruneta, která je tu nová. Měla štěstí - hned v prvním týdnu dotáhla zákazníka na pokoj. Musí se ohánět, protože doma jí čeká její dítě. “Normálně vzala jsem ho do sprchy a jak tam blbnou ty kohoutky, tak jsem na něj pustila úplně ledovou vodu. Tak jsem to chtěla vyspravit a jak jsem tím točila, ten druhej kohoutek mi zůstal v ruce. Nasral se tak, že ani nic nechtěl, zaplatil a zmizel” Ostatní dívky se pochichtávají a pán měl štěstí. Mohla na něj taky chrstnout vodu vařící. Nojo, tenhle pán sem teda asi víc nezavítá.
Minulej měsíc tu byla celkem nuda. Nikdo nechodil. Na projekci proběhly snad všechny filmy, co měl kdo doma na kazetě, a na své si přišel dokonce i Mrazík. Dívky jsou tu rozdílné - světlé i tmavé pleti. Ty bílé jsou většinou blondýny. Je to totiž žádané zboží. Obličeje celkem nic moc, ale všechny vypadají sexy. Mezi tmavými se tu najde i řádově čtyřicátnice. Někoho sice odradí už mezi dveřmi, ale spousta mužů ji kupodivu dává přednost při “pokojových orgiích” před těmi mladými, krásnými a dokonalými. Proboha proč? Že by muži dávali přednost kvalitě sexu před krásou? Anebo sice navenek obdivují krásné modelky s dokonalými těly, ale přitom aspoň občas ve skrytu dušičky touží po něčem podřadném? Je to lidská zvrácenost, nebo obava, že na tu krásnou prostě nestačí? Musí mít pocit, že jsou nad ní? Čert ví, možná od všeho trochu. Třeba mají občas dost svých manželek a dívek držících spoustu diet a obávajících se pupínků, a mají ve skrytu dušičky přání zkusit to třeba právě s nějakou silnější nebo starší nebo opupínkovanou či jinak “handicapovanou” dámou.
Za všechno se tu platí. Zvlášť. Něco jako jídelní lístek. Chceš navíc brambory? Proč ne, ale zacáluj. Chceš si plácnout na můj zadek? Tak tos teda uhád. Makej si na svůj. Anebo si zaplať pokoj, ať mám aspoň prachy. Tak uvažuje dívka, která tu pracuje. “Hele představ si, co to bylo za úchyla. Normálně si zaplatil akorát erotickou masáž a myslel si, že ze mě dostane víc. Tak to si teda naběh´,” kasá se další zdejší erotická pracovnice. Ostatní přikyvují a vzájemně si říkají, cože to bylo za “sviňáka”. Skoro by se dalo říct, jestli si ty chlapi teda na pokoji vůbec něco užijou, když už mají to štěstí, že dojdou tak daleko... Mají společně vztek na novou dívku ruské národnosti, která “jede na pokoji i bez gumy”, aby jí strčili litr navíc do kapsy. Teda vlastně do kalhotek... Sráží jim tak kšefty. A to se tady nevyplácí. Vypadá to, že jí po čase ze svých řad vyštvou.
Je tu svět sražených hodnot. Poklesl na pozici toho nejzákladnějšího - získat prachy na živobytí. Neumřít hlady a uživit rodinu. Nebo aspoň sebe. Některá z nic má dokonce “životního partnera”. Zvláštní, ani mu nevadí, že ta jeho tu pracuje. Asi proto, že má prachy. Je to hnus a nedělají to rády. Jenže se jim zase až tolik měnit něco nechce, tady mají peněz několikanásobně víc a mají je svým způsobem jisté. Když se ohánějí, mají ještě víc. Většina sem chodí denně, aby nepřišly o případný kšeft... Co kdyby zrovna ten den byl dobrej na zákazníky.... “Copak mně někdo zaměstná, když mám černou hubu?” namítá romská dívka, i když velmi inteligentní a plynně hovořící anglicky. Vystudovala nějakou obchodní školu, umí jazyky, ale i kdyby chtěla například alespoň učit cizí jazyk něčí dítě, nikdo z “bílých” jí ho nesvěří. Těm “černým” je zase zpravidla fuk, jestli je jejich dítě nadané, a tudíž mu sotva budou platit hodiny angličtiny, byť u dívky stejné pleti. A než jít uklízet za pár švestek, tak to tu radši nějak protrpí a dostane několikanásobně víc. Když už se rozhodla dělat tohle, tak je to tu pořád lepší, než postávat v Perlovce nebo pod Karlákem. Jiná se zase do ničeho tak moc nežene - je to krásná holka, která by klidně mohla dělat modelku. Štíhlé krásné nohy, nádherné oči a vlasy, příjemná. Není hloupá a do ničeho se tu nežene. Má tu jakési zvláštní privilegia, ani na pokoje moc nechodí. Když přijde zákazník, zpravidla se někam “zašije” a když vyleze ze své ulity, tak jen proto, že jde zatančit. Prachy dostává zřejmě “za ksicht”. Ale kdyby byla o trochu chytřejší, zmobilizuje své síly a nacpe se do modelingu. Protože na to evidentně má.
I hodnoty vztahů jsou tu nulové nebo až záporné, co je to přátelství proti prachům. Jistým způsobem tu samozřejmě existuje - působí jako vcelku dobrá parta. Ale... Nedělám si přece hlavu z toho, že někomu vyžeru kšeft, ale když ho on vyžere mně, dám mu parádně zabrat... Slabší povahy odcházejí a zůstávají jen otrlé. Stálých dívek je tu pár a “vozový park” se neustále obměňuje. Některá odejde, protože je málo aktivní a tudíž si nevydělá ani na slanou vodu, jiná proto, že jí zdejší stará harcovnice vypudila. Třeba právě proto, že byla naopak aktivní. Někdy je to fakt humáč - je jasné, že sem nepřijdou mladí a krásní, ti přece nemají o holky nouzi. Občas sem zavítá i páreček a objedná si třeba nějakou “do party”... A nad všemi tu má dozor paní bordelmamá. Dáma kypřejších tvarů, které ovšem nevzaly tyto proporce vůbec na kráse. Sexapel má ze zdejšího personálu největší a ví dobře, jak svůj podnik vést... Je totiž profík.
Zvonnééééééékkkkk se opět rozječeeeel a já, převtělena do malé mušky, odlétám. Probouzím se ze špatného snu. Někdo mi totiž zvoní na dveře. Nojo, sousedka mi včera dávala lístek na dveře, že má pro mně doporučenou poštu. Baba. Zvonit takhle po ránu v neděli...
----------------------------------------
Článek je psán na základě pravdivých údajů s neuvedením místa a skutečných jmen.
Těším se na Vaše názory. :o)
Autor: Jana H.