pes versus přítel, jsem zoufalá Zpět k diskuzím

Celkem 6 odpovědí Zobrazit jako strom

Ahoj,
už si opravdu nevím rady, tak doufám, že tady se mi nějaké dostane. Mám již 12 let jorkšíra, dostala jsem ji když jsem byla ještě mladá, a tak není nějak extrémně vychovaná, poslechne, ale líbí se jí například spaní na posteli #smile# Nesnáší se dobře se psy, každopádně se na všem snažím pracovat. S přítelem jsem již 2 roky a již od začátku mu vadila. V posteli už od té doby nespí a hodně věcí jsem změnila, které mu vadili. Provokuje jí, tahá za ocas, nadává. Ona si ho sama od sebe nevšímá, ale když ji začne třeba tahat za ocas, ožene se a vrčí (nikdy nekousne). Tím ho to ještě víc pobouzí a ještě víc ji provokuje a nadává. Pejsek s nikým jiným problémy nemá, nevrčí na nikoho, naopak je to velký mazel, jen se psy se snese hůř. Momentálně jsme na delší dobu v zahraničí, dala jsem si svého psa na tapetu telefonu, on se na to kouknul, řekl fuj a hned mi hned tapetu změnil, že se na to prý nebude koukat. Normálně bych to přešla a ignorovala jako doteď, ale už mě to opravdu vyčerpává a jsem z jeho chování smutná... Nehádáme se kvůli ničemu jinému. Samozřejmě jsem mu to řekla jak po dobrém i po zlém, nic ale nepomáhá. Napadl mě ještě psychoterapeut...
Budu ráda za jakoukoliv radu, moc díky.
Přeji hezký den všem :)

@lebahu A je to zlobení pejska opravdu myšlené ve zlém s účelem ublížit, pokud byste se na situaci zvládla podívat nezaujatě?

@Misa Ano, někomu může pes být na obtíž. Ale dotyčný si našel slečnu s pejskem, můžou se domluvit, že pes nepoleze do postele a že se o psa bude nadále starat pouze ona a že si až pes umře (už má nějaké roky) dalšího psa nepořídí. Ovšem není normální, aby si dospělý muž vybíjel své frustrace na nevinném dvoukilovém tvorečkovi.

Ahoj, nechěla jsem se uplně zapojovat do této diskuze, ale když vidím ty slaboduché komentáře, tak jsem si říkala, že přeci jen přispěju jiným pohledem na věc. Naše rodina nebyla pejskařská, vyrůstali jsme v bytě, naši byli hodně společenský a často jsme někde byli, takže se přivazovat doma kvůli čtyřnohému chlupáči nepřipadalo v úvahu. Já jako malá holka taky chtěla psa, ale nedovolili mi to - později jsem za to byla ráda. Chápu, že někdo má tu potřebu se upínat na tyto chlupáče, terapeut by možná vyštrachal nějaké pocity jako strach ze samoty, nedůvěra v lidi nebo nedostatek lásky od rodičů, ale pak je tady ta druhá skupina lidí, kteří můžou být psychicky v pohodě a pes pro ně může být jen na obtíž, neustálá potřeba venčit za každého počasí několikrát denně - tedy omezování osobní svobody, sbírat smradlavá hovínka, občas mýt, protože jinak celý pes smrdí, nesmyslné štěkání, neustálý pohyb, člověk nemá chvíli klid a jako vyvrcholení celého dne - spát s ním v posteli. To jsou běžné věci, které nepejskaři můžou vadit. Věřte, že nejste první ani poslední, kdo řeší podobný problém, znám jich v okolí pár. Podle mě ho jen tak škádlí a chce ho pozlobit a ví, že současně pozlobí i vás, protože ten problém bude v jeho očích ve vás, kdo si psa pořídil. Pokud jde o terapeuta, tak si myslím, že by vás spíš mohl zbavit závislosti na psovi než ¨vyléčit¨ partnera, aby začal dávat na jevo lásku vašemu psovi.

taky bych se s ním rozešla. To je zlý člověk. Normálně na psa žárlí. nesnese, abyste měla někoho dalšího ráda.

od takového člověka radši uteč!nemá rád psy a ani lidi chudák tvůj pejsek víš jak trpí?to si nedovedeš představit,jak si může dovolit ti změnit tapetu?to už o něm něco nasvědčuje.

1